Do kanceláře vplouvá kolegyně fiduciářka fungující u nás jako jakási firemní důvěrnice, jejímž úkolem je kontrolovat práci v různých odděleních, zlepšovat efektivitu jejích zaměstnanců, vyhledávat funkční i nefunkční nedostatky a navrhovat jejich řešení.
Naší práci nicméně vůbec nerozumí, což není překvapivé, protože nikdo z nás ve skutečnosti neví, co vlastně děláme, ani jsme nikdy nikomu nedokázali přesně vysvětlit, co to vlastně je, takže k nám do oddělení vždycky jen jednou za čas přijde, uvelebí se na sofa, vytáhne si desky, povykládá nám nejnovější příběhy ze života svého a života jejího školou povinného syna, a poté si v deskách naše oddělení odškrtne jako hotové a odpluje zase dál.
Skoro by se dalo říct, že je to činnost pro činnost, ale takových pozic je v korporátu veliká spousta, takže vás to po čase už vůbec nepřekvapí, podobně jako vás už po letech vůbec nepřekvapí, že uklízecí čety obcházejí i dosud neobsazená a nevyužívaná patra, která si firma pronajímá, a uklízejí v nich, luxují, umývají stoly, okna, pečují o toalety, zalévají umělé květiny, vynášejí z kanceláří bez počítačů nebo dalšího vybavení prázdné koše, do kterých vkládají nové pytle na odpadky, aby je další den vyměnili znovu. A nic z toho jim nepřipadá divné.
Přišlo se na to náhodou po dlouhých měsících, když tam zabloudil blíže nejmenovaný kolega, aby si v mikrovlnce uvařil pokrm explozivního charakteru a zanechal v kuchyni poměrně solidní spoušť připomínající útok gangu hladových nemytých mývalů. Jeden ze členů uklízecí čety se posléze zeptal u naší správkyně budovy, zda mají v kuchyni stěnu potřísněnou jídelní explozí nechat vymalovat, protože po běžném očištění na ní zůstaly poměrně rozsáhlé fleky.
Nakonec se problém vyřešil cedulkou s nápisem, že patro je nevyužívané a úklidu není potřeba. Za každou cedulí se vždy skrývá příběh.
Naše fiduciářka je zajímavá nejen tím, jak pojmenovala svého syna, ale také třeba tím, že sbírá každý rok vánoční vzduch, což spočívá v tom, že vždy o půlnoci na štědrý den otevře zavařovací sklenici a zachytí do ní, dle jejích slov, „vánoční atmosféru daného okamžiku“. Sklenici poté umístí do vitrínky, kde ji bedlivě střeží. Je to nepochybně normální.
Svému synovi dala netradiční jméno Křišťan, které však dle jejích slov zase tak netradiční není, protože si to prý nechala zjistit a už se tak prý jmenují stovky osob v této zemi. Legrační na tom bylo, že jeden kolega pak dohledal přesnou statistiku a skutečně se takhle jmenují přesně dvě stovky lidí, ale příjmením. Naopak křestním jménem jich je pouze sedm, takže zvolené jméno Křišťan je skutečně poměrně raritní, přestože jde v zásadě jen o staročeskou podobu jména Kristián.
A jak už to tak bývá, k netradičním jménům se často vážou i netradiční historky, přestože se jménem ve skutečnosti vůbec nesouvisejí. Jako milovnice nejen vánoční atmosféry, ale také historie, pojmenovala svého syna po českém astronomovi, matematikovi a lékaři ze 14. století a zdá se, že metafyzicky díky tomu získal chlapec určité zvláštní schopnosti, tedy kromě toho dělat bordel v kanceláři, když ho zrovna přivede s sebou, protože nevěří v tradiční výchovu a rozhodla se ho vychovávat liberálně.
Liberální výchova může působit pokrokově, jelikož zakazovat dětem věci a činnosti už pomalu přestává být moderní, natož je mlátit nebo jim mlácením vyhrožovat, ale pro nechtěné účastníky liberálního výchovného maratonu se atraktivita pokrokovosti vytrácí ve chvíli, kdy jim malý liberál v kanceláři vytáhne ze zásuvky přívodní kabel od napájení stolního počítače, nebo se při pobíhání po místnosti bezostyšně vysmrká do rukávu nového kabátu trpasličí kolegyně, popřípadě se napije z kolegova hrníčku, aby jeho obsah rázem vyplivnul na zem, protože kolega si do svého čaje přidává občas i mírně intoxikační přísady, zatímco jeho stvořitelka se všemu pouze směje, aniž by ho byť jen napomenula.
Jednou nám vyprávěla, jak se Křišťan rozhodl sobě pořídit průkazku do knihovny. To by samo o sobě pochopitelně nebylo nic zvláštního, možná ani zajímavého, kdyby mu v té době nebylo teprve pět let a nebyl ještě ani školou povinný. Čili by dle statistiky neměl umět ani číst, psát, počítat, řešit sudoku, komunikovat prostřednictvím internetového komunikátoru ICQ, vyhledávat jízdní statistiky dopravního podniku či jinak užívat funkcí personálního počítače.
V jeho případě je však opak pravdou, neboť zmíněný odlitek se v tomto směru vskutku nadčasově povedl a všem těmto aktivitám se věnuje. Jelikož rád čte, navštívil rovněž onu knihovnu, kde při vyplňování registračního formuláře k získání vstupní průkazky narazil na nečekané komplikace. Ty spočívaly v tom, že v kolonce vzdělání figurovaly pouze možnosti základní, středoškolské a vysokoškolské.
Projevil své překvapení slovy, že on má pouze nedokončenou mateřskou školku, tak co s tím. Nakonec to musela přijet vyřešit až paní z dalekého centrálního knihovního velína a udělit Křišťanovi výjimku, protože když jim telefonovala místní knihovnice, tak jí v mocném velínu nevěřili, že jí tam stojí pětileté dítě a dožaduje se drzé účasti na výpůjčním kolotoči.
Po obdržení kartičky se Křišťan vydal na průzkum regálů, aby sobě poprvé zapůjčil zcela nečekaně čtyřlístek společně se sbírkou matematických pohádek.
Dnes však pro nás kolegyně fiduciářka neměla žádné zajímavé vyprávění, tudíž se poměrně brzo zvedla, odškrtla si v mohutných deskách potřebné kolonky a odplula pryč.
Vrátil jsem se ke svému počítači, kde už mě nebavilo střílet holuby ve flashové online hře, tak jsem si otevřel doručenou poštu, abych udělal tradiční kolečko s odpovědí všem a zůstal tak zapsán v centrální paměti nekonečných korporátních řetězových e-mailů až do skonání věků, popřípadě o něco déle. Většina hromadných zpráv, které takto kolují, totiž zůstane v útrobách e-mailových systémů až do jejich migrace na nový systém, a některé zvlášť odolné přežijí i migraci a vaše jméno a příspěvek uvnitř elektronické kolující pošty se tak v podstatě stanou věčnými, což je do jisté míry nepochybně krásné.
Mezi korporátní korespondencí nacházím i odpověď od jistého Jié Li Pinga, dle jména očividného občana Čínské lidové republiky, která je občas mylně označována za republiku lidově demokratickou. Ping mi původně psal, že pro mě má atraktivní nabídku výnosného obchodu nebo zisku či čeho a já mu odepsal, že jsem všema deseti pro, ať mi pošle podrobnosti.
V jeho dnešní odpovědi se dočítám, jestli bych mu mohl poslat svůj telefon. Odpovídám, že to ani omylem, protože svoji Nokii 6680 mám velice rád a stála hromadu peněz. Navíc byla nepochybně vyrobena v Číně, tak se ho ptám, jestli tam mají málo telefonů, nebo proč touží po tom mém? Naiva. Odpoledne po práci jsem měl původně v plánu vyrazit do posilovacího fitness centra, ale nakonec se mi nějak nechce, tak si místo toho půjdu koupit nějakou dobrou junkfoodovou večeři, protože udržovat korporátní tělo v jeho mohutných rozměrech není jen tak a je zapotřebí ho pravidelně sytit. Těším se!
