Deník z korporátu představuje sebrané spisy zaměstnance z jedné nebo více blíže nespecifikovaných nadnárodních společností a jeho cílem je přinášet nejširší veřejnosti každodenní radosti i strasti korporátního života a přidružených činností.
Deníky jsem začal psát někdy před dvaceti léty, avšak cesta k jejich vydání byla trnitější než snaha křesťanské televize přilákat k obrazovkám diváky narozené v tomto století.
Život mě během psaní zahnal do nejrozličnějších existenčních zákoutí, přeneseně i doslova, takže jsem se bohulibé volnočasové tvůrčí činnosti nemohl věnovat tolik, co bych si přál. Kromě toho se v průběhu času objevily zákeřné funkční překážky v podobě sociálních sítí, které část tvůrčího elánu zkonzumovaly skrze sdílení kočičích videí a zveřejňování tuze důležitých politických či existenčních komentářů.
Minulý rok mě zdravotní stav dohnal ke změně životního stylu a jelikož tou dobou také shodou okolností zrovna vypršely některé smlouvy zavazující k mlčenlivosti, dospěl jsem k závěru, že vydání deníků by už nemuselo nic stát v cestě. Samozřejmě platí, že kdyby se někdo ptal, tak se pochopitelně jedná o zcela fiktivní dílo a jakákoli podobnost s postavami či reáliemi ze skutečného světa je čistě koincidentní, tedy plně náhodná.
Dalo by se říci, že tyto i další životní události mě přivedly k dokončení nedodělaných úkolů, jedním z nichž je právě i vyhotovení deníkové trilogie se dvěma náhradníky, tedy v ideálním případě světlo světa spatří celkem pět dílů, tematicky rozdělených napříč třemi světovými korporátními kulturami (česko-americká, španělská a japonská, a každá pochopitelně okořeněná špetkou Indie). Příznivci knih na Patreonu pak získají ještě nějaká bonusová díla navíc, jako je třeba Dovolená z korporátu shrnující strasti, radosti a další dobrodružství prožité mimo korporátní ústředí a psané formou vysoce netradičních cestopisů.
Ale to bych předbíhal. První díl Deníku z korporátu vychází postupně online a zásadní pro jeho další směrování bude zájem čtenářův, tedy i váš. Pokud se ukáže, že obsah není dostatečně atraktivní pro stávající generaci čtenářské obce, odevzdám výuční list na vrátnici a vyrazím si najít nějakou pěknou chaloupku v lesích.
Řečeno korporátním žargonem – následující kvartál bude kritický. Budeme-li se však důsledně držet naplánované roadmapy a čelit všem výzvám, jakoby šlo o naše poslední, dopadne to bezpochyby dobře, nebo aspoň nejlíp, jak mohlo.
Děkuji všem za dosavadní přízeň.
– Autor Deníku z korporátu a jeho kamarádů