Sedím v kuchyňce a bezděčně pozoruji kolegyni, jak do sebe tlačí banán. Tedy přesněji řečeno, jak ho vkládá do svých orálních útrob za účelem tradiční konzumace. Neubráním se však jistým pocitům a chvíli si ji představuji zcela bez oděvu. Jakkoli spolu tyto dvě aktivity vůbec nesouvisejí, pocitu obnaženosti jejího těla se jednoduše nedokážu ubránit.
Ona to určitě tuší, protože se najednou s pusou plnou banánu obrátí na mě a úsečně zahlásí: „fo fumíš?“ Jako zkušený voyeur okamžitě odpovídám, že je čtvrt na dvě a chystám se zvednout, že půjdu raději pryč, abych její majestát dále netrýznil.
Než se stihnu posbírat, vchází do kuchyňky jedna z asistentek a jakmile spatří Heřmana zvaného Pedro, vystřelí za ním s překvapivou otázkou „tak co ty tvoje hemeroidy, Heřman, jak to dopadlo?”
“Jak to myslíš? A oslovujeme pátým pádem, pamatuj si to!” opravuje blahosklonně její verbální schopnosti.
„No říkals, že půjdeš na nějakou tu operaci, nebo tak něco.”
“To ano, ale to bylo kvůli ZANÍCENÝM hemeroidům” opravuje ji znovu s podezřele velkým důrazem a dodává, že hemeroidy představují soustavu cévních struktur za řitním otvorem pomáhající při vyprazdňování, tudíž je mají všichni, nicméně u někoho dojde k otokům či zanícení a pak se jedná o nemoc, kterou je zapotřebí při konverzaci specifikovat, jinak by její dotaz nedával smysl.
Asistentku nechává jeho explanační komentář kupodivu netečnou, ani se nezdá, že by se chystala odejít, nebo ho jakkoli inzultovat. Zvláštní. Jen stojí a napjatě poslouchá jeho vyprávění o cévních strukturách, na které Heřman volně navazuje vášnivým a extrémně podrobným popisem Barronovy metody ligace hemoroidů, která, jak jsem se rovněž nechtěně dozvěděl, spočívá v tom, že se nad místa viditelných hemoroidálních uzlů na sliznici análního kanálu aplikují gumové kroužky, které uzavřou přívodné cévy hemeroidů a následně dojde k odloučení zaškrcené tkáně.
Svou nadšenou hemoroidní řeč zakončuje slovy, že metoda je to účinná, akorát vyžaduje více návštěv a aplikací, takže se chystá institut hemoroidní medicíny navštívit brzy znovu.
Pln rozporuplných pocitů se raději zvedám a odcházím pryč, zatímco asistentka si mezitím sedá vedle něj a s nepředstíraným zájmem sleduje, jak se mu při vyprávění o análních anabázích leskne čelo odkryté pokročilou pleší.
Vcházím do kanceláře, kde na našem sofa bezmocně polehává americký kolega Cornelius. Chystám se zeptat, co se mu stalo, ale předbíhá mě letitý kolega a s potlačovaným smíchem praví: „Cornel, řekni mu, s čím máš problém, on ti poradí!“
Cornelius se zatváří zoufale a zcela vážně praví: „Bolí mě od včera večer žalud!“ a drží se u toho za podbřišek.
„Žalud?“ pravím trochu nevěřícně, jestli jsem správně slyšel a přemýšlím, s čím by si mohl tento termín zaměnit; přece jen, jeho čeština je docela omezená.
„No, žalud“ a ukazuje si na břicho. Letitý kolega mezitím smíchy slzí za obrazovkou počítače.
„Ahá, ty myslíš žaludek, jako břicho?“ Naštěstí pro vývoj debaty horlivě přikyvuje, že má „stomach ache“, bolení břicha, a ptá se, zda žaludek není zdrobnělina. Moc mu nerozumím, proč se na to ptá, ale vysvětluji, jak to je, že žalud a žaludek nejsou významově zcela příbuzná slova, přestože za určitých okolností se jeden pokouší vyprázdnit do toho druhého, v podivně extrémních případech dokonce i naopak, ale do sémantiky takové problematiky raději nezabředávám.
Pokyvuje hlavou a vysvětluje, že mu jeho česky mluvící žena doma říkala, že nemá neustále mluvit ve zdrobnělinách. Jak spolu totiž vychovávají děti, tak jsou domluveni, že on na ně mluví anglicky, protože jeho čeština není moc dobrá, a jeho žena česky. Nicméně ona na ně celou dobu mluví jednodušším jazykem, kterému pochopitelně dominují zdrobněliny. Takže když jí večer oznámil, že ho „bolí bříško“, jak to u nich doma dříve odposlouchal, dostal vyčiněno, že takové výrazy nemá při běžné mluvě používat. V práci si potom zaměnil břicho za žaludek a myslel si, že to je taky zdrobnělina, a proto raději použil žalud.
Trochu jsem si oddechl, že jde nakonec vzdáleně o banální záležitost, a že se nám tam nezačal svlékat a nemuseli jsme zkoumat jeho žaludový problém. Taky si říkám, jak by to asi dopadlo, kdyby s touto informací přišel třeba na pohotovost. Inu, jak se říká, jazyková bariéra i nechtěné žaludy do konverzace přináší. Zvláštní.
