Ráno po příchodu do práce, ještě než se stačím smířit se svým osudem, se ke mně v kuchyňce přitočí mírně vtíravý kolega Igor, jehož byste podle srostlého obočí tipovali na Kromaňonce, což je pravděpodobně nepřesné označení a v reálu by šlo o mladopaleolitického Homo sapiens sapiens, inteligenci navzdory.
Ve skutečnosti jeho srostlé obočí klame svým tvarem i existencí a jde spíš o takového nadprůměrně vysokého a průměrně bisexuálního neandrtálce se sklony k masochistickému sadismu, což je dlouhý příběh, ale nejčastěji se tyto rysy projevují tak, že se každý týden objeví s jiným druhem podlitiny nebo úrazu, ke kterému se váže originální a často nepříliš chutná nebo veselá historka. Nutno dodat, že hraje zároveň ve volném čase rugby, o kterém vždy hovoří výhradně jako o „ručby“, takže spousta zranění patrně pochází i z povahy této kratochvíle.
O příběhy ze svých eskapád nemívá nouzi a nejinak tomu je i dnes, kdy mi začne bez ostychu vyprávět svůj víkendový zážitek. Je potřeba zmínit, že Igor pochází z blíže nespecifikovaného „kraje rázovitého“ a jeho slovní zásobě tak dominuje spousta výrazů, které je potřeba mírně cenzurovat. Například často používá pejorativní výraz pro dámské útočiště zejména pro pány, které zde budu pracovně nazývat výrazem bedla.
„Héj, zdar jak bedla, bedlo. Sem vole byl se svojí holkou večer v klubu ne a seděli sme, popíjeli, znáš to ne, bedla. Tak tam sedíme a moje holka tam viděla nějaké svoje kámoše ze školy, tak řekla, ať na ni chvíli počkám, že pude za nima.“
„Sem teda šel pít na bar ne a po asi osmém panáku sem ji ztratil z dohledu, tak furt čekám a čekám jak cyp, začínám byt nasrany, kam jako zmizela, tak sem se šel podivat, kde se coura courá.“ Krátce se zakření vlastní umělecké tvořivosti a přerušuje vyprávění slovy „Hej budeš to žrat?“ a bezoztyšně mi z talíře bere kus snídaně. Stihnu mu odpovědět pouze svraštělým obočím.
„Nakonec sem ji našel na druhém baru, ale tam s ní byl nějaky smrkač a vypadalo to, že do ní dělá. Rozumíš, do mý holky, bedla. To mě nasralo ještě víc, že já na ni čekám jak cyp a ona se tam nechá balit, rozumíš. Ale ja nejsem bulaty jak ňaky chleba kulaty, tak sem počkal, až pude na hajzl a šel sem za nim, že s nim jako potřebuju mluvit venku, že je to důležité. Tak sme šli ven a když se mě zeptal co teda chci, rovnou sem mu ji napálil. Ty vole sem úplně cítil na ruce, jak mu něco ruplo v držce. To se mi na tréningu nikdy nestalo, asi slabej kus či co. Pak sem mu dal ještě kolenem do břicha. On se svalil na zem, kde jsem do něj ještě kopnul dvakrát nebo tak. A pak sem mu ještě možná šlápl na prsty nebo něco, to mám celé trochu rozmazané, znáš to.“
Nejistě přitakávám, že to nepochybně znám a ptám se, jak to dopadlo, nebo co on na to.
„To nevím, pak už tam jen ležel, tak sem šel zpátky do klubu. Ale o to nejde. Hlavně dneska sem se dozvěděl, že to byl bratranec, kámo! Bratranec te moji holky a ona na mě celé ráno ječela, že sem kripl a jestli sem jako normální, bo pry mi to říkala, že je to její bratranec no a pak se se mnou rozešla. Teďka už se mnou nechce ani dupat, no chápeš to?“
Upřímně to nechápu, naštěstí od nutnosti pokračovat v konverzaci mě nevědomky zachraňuje kolegyně, která vchází do kuchyňky a rozčileně praví: „Normálně ten náš přišel ze školy po prvním dnu domů a hned ve dveřích říká: ‘Mami, do příště si máme přinést pouzdro, přezůvky, tempery a notebook.‘ Se z něho poseru. Notebook! Si myslí, že kradu nebo co!“ Svá slova zakončuje otevřením lednice, ze které si bezostyšně bere něčí svačinu, pravděpodobně zapomenutou ještě z pátku, a odchází z kuchyňky kvapně pryč.
A to je teprve pondělí! Raději se také zvedám, abych nedal Igorovi šanci rozvíjet jeho další osobní zkazky, nebo abych snad nemusel předstírat účast, a odcházím vyplňovat Excely. Drtivá většina korporátní činnosti totiž vyžaduje znalost fungování aplikace Excel, ve které se zpracovává vše od evidence parních lokomotiv, přes projektová řízení, až po výpočty mezd a důchodů.
Viděl jsem už v Excelu ledasco. Zažil jsem i zaměstnance velkých firem, kteří sčítali data ze dvou buněk v Excelu kalkulátorem a zadávali je do sloupce pro výsledek ručně. Na dotaz, proč to takhle dělají, mi odpověděli, že prý chtějí mít jistotu a výpočtům v Excelu nevěří. Neuvěřitelné!
Stejně jako je neuvěřitelné, že zrovna minulý rok se jednomu americkému výrobci fotografických materiálů podařilo díky chybě v excelu přijít o 11 milionů dolarů. Vše kvůli zručnému pracovníkovi, který přidal v excelovské tabulce k odstupnému jednoho zaměstnance příliš mnoho nul a údaje bez kontroly nakopíroval pro všechny ostatní zaměstnance, což ve výsledku znamenalo o 11 000 000 větší částku napříč všemi odstupovými benefity všech v daném roce nedobrovolně odcházejících zaměstnanců. Jakmile chyba prosákla do médií, akcie této firmy klesly o 30 %. Nakonec jim to asi moc nevadilo, jelikož firma byla tou dobou už nějakou miliardu dolarů v mínusu. Zda i za tuto sekeru mohl zručný excelovský vyplňovač, anály neuvádějí.
Excel je tedy základním stavebním kamenem veškeré korporátní práce. Výjimku tvoří vedoucí pracovníci, zaměstnanci z oddělení marketingu a lidských zdrojů. Ti musí kromě Excelu zvládat rovněž práci s prezentační aplikací PowerPoint a rozesílat veškeré informace pouze touto formou. Jak vidíte, práce v korporátu je velice náročná a není pro každého.
