„Veselý štědrý den všem!“ vítá nás po vstupu do kanceláře Introvertní kolega z vývojové části našeho kamrlíku, zatímco se za okny zatahuje obloha a bude nejspíše pršet. Jelikož nikdo nepadá smíchem k zemi, začne nám vysvětlovat, že převodem číslovky, která odpovídá dnešnímu dni, z osmičkové do desítkové soustavy získáme číslo 24 a v angličtině se osmičková soustava označuje jako OCT a desítková jako DEC, což jsou rovněž zkratky pro odpovídající měsíce, takže převod soustav a měsíců funguje perfektně a je to děsně legrační.
Hrdě se na nás dívá do té doby, než mu Letitý kolega hodí pod nohy jeho humoru pomyslný klacek s tím, že ve většině anglicky mluvících zemí se Vánoce slaví 25. prosince, tak by to tam nefungovalo a u nás zase ty zkratky měsíců nedávají žádný smysl.
Introvertní kolega naštvaně odchází uvařit si kávu a mezitím se z rohu místnosti ozývá s úsměvem Bulharka Ljuba: „Áno, u nas taky 25 Vanoce!“ potěšená, že něčemu v naší konverzaci rozumí.
Není bez zajímavosti, že Introvertní kolega je ženatý a zplodil se svou introvertní ženou nalezenou na introvertní internetové seznamce introvertní dítě. Jednou ho vzal do práce, dal mu pastelky a nechal ho během pracovní doby sedět v rohu. Chlapec celou dobu jen kreslil a občas svému otci přinesl ukázat, co namaloval, ale jinak byl tichý, nikam neběhal, nepil nám z hrníčků na stole, neskákal po sofa, nedožadoval se hraní počítačových her, ani se neprojevoval jako jiné typické dětské návštěvy, kterými tady občas trpíme.
(…)
Cinká mi upomínka týkající se školení. Musím se odebrat do zasedací místnosti, kde mám sraz s naší novou juniorní kolegyní Ljubou, kterou mám za úkol vyškolit na práci s tabulkovým procesorem, jenž zde slouží jako základní stavební prvek veškeré naší práce.
Ljuba k nám přišla z Bulharska, česky umí velmi špatně, anglicky se teprve učí a o tabulkovém procesoru slyšela naposled ve škole. Zlí jazykové tvrdí, že ji naše nadřízená přijala jen kvůli jejím extra dlouhým nohám, které jí vedou přes stehna až pod zadek, na rozdíl od jiných žen, kde tomu tak nemusí být, avšak člověk nesmí věřit všemu a je třeba zůstat kritický i vůči pomluvám.
S těmito myšlenkami přicházím do zasedací místnosti, kde už Ljuba poctivě vyčkává a culí se jako sluníčko, jakmile mě spatří. „Ahój!“ zdraví mě s nadšením sobě vlastním, „Ljuba už tady!“. Přemýšlím, jak dlouho trvá, než člověku po nástupu do korporátu tento prvotní entuziasmus z těla vyprchá.
Pouštím se do vysvětlování základů práce, kterou by měla dělat. Tváří se celou dobu nadšeně. Zhruba v polovině se rozhodnu ji vyzkoušet, zda správně vnímá a ptám se na některé již vysvětlené aspekty, a zda jim rozumí.
(…)
Pokud vás zajímá, co se dělo při vyzvedávání Křišťana ze školní družiny, jakým fikaným způsobem uspává děti Heřman, popřípadě jaké drsné tajemství vyšlo najevo během školení bulharské kolegyně Ljuby, můžete si celou kapitolu přečíst za jedno euro na Patreonu, kde máte k dispozici rovněž další dosud veřejně nepublikované kapitoly z prvního dílu Deníku z korporátu. V rámci aktuální časově omezené akce navíc při ročním předplatném získáte tištěnou knihu zdarma!
Většina příspěvků z knihy je volně dostupná, nicméně zrovna tento je určen pouze patronům, kteří mají předplatné k prvnímu dílu Deníku z korporátu. Pokud již patříte mezi předplatilete a jste přihlášeni, stačí stránku obnovit.
Pokud mezi patrony Deníku ještě nepatříte, zvažte rozšířit jejich řady. Pomůžete tím podpořit mé psaní a získáte přednostní přístup k tištěným publikacím.
Unlock with Patreon