V příchozí poště mám zprávu od Jelizavety, která po mně srdceryvným příběhem o pokažených kamnech nedávno loudila pět set amerických dolarů. Ve své nejnovější odpovědi zcela ignoruje moji radu, aby si zašla na nejbližší pobočku OPBH, tedy okresní podnik bytového hospodářství, a podala žádost o kotel na zemní plyn, kterého její země musí mít plné ropné vrty, a místo toho mi píše, že by jí stačily i pouhé dvě stovky na menší kamna, ale měla by pak teplo jen v jedné místnosti. Přidala k tomu smutný smajlík.
To mě pochopitelně zlomilo, neboť jak jsem uvnitř měkkosrdcatý, nemůžu přeci dopustit, aby nebohá ruská dívka z Chabarovského kraje trpěla zimou a odepisuji, že když teda jinak nedá, tak jsem ochoten jí kamna zařídit, nechť mi napíše adresu a já jí je rekomando pošlu.
Přemítám, jak těžká asi mohou taková kamna na pevná paliva být a uvažuju, zda jsem si neukousl příliš velký kus teplovodivého koláče. Uvidíme. A třeba to nakonec skončí pohádkově – třeba Jelizaveta ocení mou snahu zajistit jí teplo do domácnosti a bude se chtít stát mou ženou. Ostatně, není to zase tak dávno, co jsem na internetu běžně vídával reklamy na poštou doručitelné nevěstky, pardon, nevěsty z Ruské federace sovětského charakteru. Samozřejmě jsem si vědom rozdílu mezi nevěstkou a nevěstou – liší se především v množství financí odkládaných mužem každý večer na noční stolek dotčené děvy.
Každopádně, vždy jsem si v případě takto poštou doručitelných nevěst lámal hlavu s tím, jak to přesně funguje, tak třeba to teď zjistím aspoň touto oklikou, tedy bez prostředníka, díky kamnům na tuhá paliva.
V doručené e-mailové poště nacházím rovněž zprávu od vedení firmy, které prostřednictvím analfabetické členky personálního oddělení, Taťány, posílá zprávu o nadcházejícím teambuildingu. Analfabetické proto, že zatím žádný z jejích e-mailů nedorazil bez nějaké zásadní hrubky, která by nešla opravit automatickou kontrolou pravopisu přímo v e-mailové aplikaci. Začali jsme to v kanceláři systematicky sledovat zhruba před osmi měsíci a máme rozpis sázek, kdy se jí podaří poslat nějakou zprávu zcela bez automaticky opravitelné hrubky. Zatím vede Letitý kolega s odvážným tipem, že nikdy. I takoví my někdy v kanceláři jsme – analyticky odvážní.
Teambuilding je vlastně takové hromadné srocení zaměstnanců na místě jiném než pracovním za účelem konzumace alkoholických nápojů a smilnění s těmi, se kterými to za střízliva v kanceláři nejde, popřípadě se kterými vám za střízliva něco ve smilnění brání. Jiný důvod teambuilding nemá.
Firma pořádá teambuilding pro všechny zaměstnance našeho patra, patra nad námi a patra pod námi. Budou tam tedy i pánové z oddělení podpory, kteří nosí tanga, alespoň to tvrdí jejich nadřízená z oddělení technické podpory pro koncové zákazníky. Jak se to dozvěděla, není bohužel prezentovatelné, jelikož není po desáté hodině.
V e-mailové komunikaci nás Taťána žádá, abychom odpověděli, zda se zúčastníme a dává důraz na nepovinnost účasti, což obvykle mezi řádky znamená, že je účast nepsaným způsobem povinná, poněvadž kdo se nezúčastní, bude považován za vyvrhele a podivína.
Přemýšlím, zda se mi tam chce, jelikož posledně to nedopadlo zcela dle mých představ. Dostal jsem v rámci týmového tužení přidělený pokoj s náhodným člověkem z oddělení testerů. Testeři u nás jsou něco jako vývojáři v Javě v jiných firmách. Jejich přístup k hygieně je zcela neslučitelný s tím mým, navíc mívají často obsedantně kompulzivní poruchy, nebo jsou součástí autistického spektra. To pochopitelně není divu, jelikož je to chtěným požadavkem pro takovou práci, ale v rámci kolektivu s nimi často nebývá kloudná řeč. Buď se během konverzace chtějí hádat o nějakých banálnostech, nebo si letargicky prohlížejí elektronické knihy ve svých kapesních počítačích typu PDA.
Ke mně přidělený tester, se kterým jsem měl utužovat týmového ducha, do sebe už v šest večer obrátil osm piv, protože to bylo zdarma, tvrdě usnul v křesle, aby se probudil před půlnocí, nalil do sebe hromadu panáků a pak šel spát na pokoj tak tvrdě, že jsem kvůli jeho chrápání nezamhouřil oka.
Nakonec to navzdory dřívější zkušenosti vyhodnocuji kladně a odpovídám, že se teda zúčastním, abych byl součástí davu a lidé si o mně nemysleli, že jsem divný.
Do kanceláře mezitím přichází naše nadřízená, představuje nám novou asistentku nového vedoucího vývoje a zároveň s námi chce probrat večerní posezení s odcházejícím vedoucím vývojového oddělení, a prodiskutovat šéfa nového. Po odchodu nové asistentky nám o něm okamžitě sděluje rozličné drby a fámy, které slyšela z jeho působení v předchozí firmě, kde prý nepatřil mezi zcela oblíbené.
Údajně je velký pedant na docházku a očekává okamžité odpovědi na zaslané zprávy, které obvykle rozesílá okolo páté až sedmé ráno. To teda hodně štěstí u nás, pomyslím si. A prý není technicky příliš zdatný, což měl dokládat příběh, kdy vytiskl soubor PDF na tiskárně, jednotlivé stránky nechal asistentku naskenovat a pak výsledný soubor, opět PDF, zaslal dalšímu kolegovi. A když se ho asistentka ptala, proč rovnou neposlal ten původní soubor, tak se mu údajně nezdál dostatečně kvalitní. Přemýšlím, jak asi posílá snímky obrazovky a zda v jeho případě proces zahrnuje fotografický papír a vývojku, anebo rovnou zkušeného malíře obrazů.
Jakkoli bych rád i nadále poslouchal plytkou konverzaci na téma pomlouvání něčí existence více či méně ověřenými fakty, nechci, a proto si otevírám denní tisk. Píšou, že průměrná žena stráví více než osm let svého života nakupováním. Alespoň podle nejnovějšího průzkumu mezi třemi tisíci britskými ženami. 84krát ročně nakupují jídlo, 90krát ročně se vydávají na nákup zkrášlovacích propriet, 30krát ročně nakupují oblečení, 15krát ročně boty, 18krát ročně různé doplňky a 27krát ročně hygienické potřeby, uvádí se také v článku.
Nevím, s těmi botami mi to přijde nějak málo časté. Ženy, které znám, nakupují neustále boty, a pokud je zrovna nenakupují, tak si je zkoušejí, komentují boty jiných žen či mužů, popřípadě přemýšlejí o tom, jaké boty si chtějí koupit, nebo kde je na boty nějaká sleva. Na druhém místě jsou kabelky. Ale faktem je, že znám především ženy české a článek pojednával o ženách britských, tudíž rozdíl je možný.
Z úvah nad nakupováním mě vyruší příchozí zpráva SMS, kterou mi posílá Karla, kde píše, že bychom se někdy mohli vidět. Vzhledem k nedávné zkušenosti s domluvenou a neuskutečněnou schůzkou Karle odepisuji, že určitě, a nechť mi napíše těsně předtím, než se bude chtít sejít, abychom se vyhnuli případnému nedorozumění. Už se do konce dne neozývá, takže počítám, že se buď urazila, nebo vyrazila nakupovat boty.
