(…)
„Protahuješ se?“ táže se. To musí být ve fitness centru podobně oblíbená otázka jako v restauračním byznysu „vaříte?“, popřípadě „máte tu záchody?“ Potlačuji svou prchlivou povahu a namísto spršky nerudných invektiv raději pouze pokývám hlavou, abych vyjádřil slušnost vůči bližním, přestože jen bližním ve fitnessově posilovacím okruhu.
(…)„Jsem si v obchodě tady na rohu předevčírem koupil 4 velké čokoládové jogurty, protože mám rád čokoládu…“ pokračuje v monologu Eman opřený o parapet. „Já sem teď totiž chodím každý den, abych byl jako Arnie!“ ukazuje demonstrativně neduživý biceps. Opět pokývám hlavou, sám nevím, zda na souhlas, nebo jako obdiv jeho schopnosti zakoupit si mléčné výrobky.
„No a normálně ty první dva jsem musel vyhodit, protože v nich nebyla žádná čokoláda, chápeš to?“ rozčiluje svůj rachitický majestát Eman. „A dnes ráno jsem otevřel třetí a taky žádná čokoláda. Ten jsem zkusil sníst, ale půl kila bílého jogurtu je na mě moc, to se samotné nedá jíst! Tak si říkám, jak asi dopadne ten poslední, jestli bude taky bez čokolády…“
Nevím, co na to říct a jako ve většině případů, když mě konverzace lehce nudí, vkládám do ní automaticky určitou míru kreativity, protože i takový jsem někdy já – kreativní.
„Víš, to je známá věc!“ Začínám spřádat bizarní komplot.
„Co myslíš?“ zpozorní Eman.
„Čokoláda je ta nejdražší složka jogurtu a často ji kradou zaměstnanci,“ dodávám s vážnou tváří.
„Jako zaměstnanci v obchodě?“
„Ale kdepak v obchodě! Přímo ve fabrice na jogurty si zaměstnanci přeprogramujou linku tak, aby jim čokoládu stáčela do kbelíků bokem a pak si ji odnesou domů.“ rozvíjím zápletku. „Fakt, zrovna o tom byl článek v časopise sto plus jedna domácích zajímavostí“ dodávám na potvrzení mých slov další z mylných faktů.
Eman kroutí nevěřícně hlavou, ale vypadá, že by tomu nakonec zvládl uvěřit.
„Ještě je jedna možnost,“ zkouším to rozvinout do jiné roviny. „Je možné, že ty jogurty špatně skladuješ. Jak je máš uložené v lednici?“
„No, normálně, na stojato.“
„Víčkem nahoru nebo dolů?“
„No… Víčkem nahoru, stejně jako v krámě.“
„Tak to je špatně!“ dím přesvědčivě. „Ochucené jogurty musíš skladovat víčkem dolů, protože jen tak se uvnitř uvolní chemikálie, která se váže na laktózu a v jogurtu vytvoří čokoládu.“
„Jako fakt?“ kouká s otevřenou pusou Eman.
„Ne, ty troubo, ta čokoláda je normálně na dně a ty jsi zbytečně vyhodil tři jogurty!“ zakončuji podivnou diskuzi, odcházím posilovat břišní svalstvo a zanechávám Emana s otevřenými ústy zírat na svůj obraz v okně, za kterým už je dávno tma, podobně jako v jeho hlavně, akorát už delší dobu. Po zbytek cvičícího dne se mnou už nemluví a většinu doby se mračí. Ano, nadměrné posilování škodí nejen kloubům.
Většina příspěvků z knihy je volně dostupná, nicméně zrovna tento je určen pouze patronům, kteří mají předplatné k prvnímu dílu Deníku z korporátu. Pokud již patříte mezi předplatilete a jste přihlášeni, stačí stránku obnovit.
Pokud mezi patrony Deníku ještě nepatříte, zvažte rozšířit jejich řady. Pomůžete tím podpořit mé psaní a získáte přednostní přístup k tištěným publikacím.
Unlock with Patreon