Rubrika: Deník

Dnes hned časně z rána vyrážím do středně velkého nákupního řetězce, abych sobě ještě před prací stihl nakoupit celou řadu nezbytných stravovacích propriet, jelikož na mě doma po otevření lednice dýchla silná atmosféra zásobování z doby okupační. Přijíždím k nákupnímu středisku. Nechce se mi zajíždět do stísněných garáží, proto využívám parkovacího místa na poloprázdné příjezdové cestě a… Pokračovat ve čtení Pojízdná kancelář k řešení dopravních nehod (9/243)

Nejhorší na tom, když je člověk zaměstnaný, jsou neděle. Pro mnohé lidi je neděle, zvlášť neděle večer, jakési období sklíčenosti či melancholie hraničící až s úzkostí, kterou trpí zejména zaměstnanci, žáci a studenti. Všechny společně sužují především obavy z nastávajícího pracovního týdne. Ten, kdo se do práce, popřípadě do školy těší, se může považovat za šťastného člověka.… Pokračovat ve čtení Nekonečné pondělní porady (8/243)

Na chodbě potkávám našeho zahraničního kolegu Cornelia. I když „zahraničního“ vlastně není zcela přesné. Žije tady už nějakou dobu, vzal si Češku a mají spolu dokonce českoamerické děti. Česky příliš nemluví, byť se něco málo naučil. V naší společnosti to není problém, neboť je zde předpokladem znalost angličtiny, a existence mimo firmu mu zajišťuje výraz „toto“,… Pokračovat ve čtení Cizinci, matky a ženy (7/243)

„Co se děje?“ táži se po příchodu do práce kolegy, který stojí před kanceláří u zavřených dveří a tváří se netrpělivě. „Ále, potřebuju něco dodělat a Heřman zase chytl záchvat a řve tam do telefonu na svoji ženu jak smyslů zbavenej.“ „Kvůli čemu?“ jsem zvědavý. „Ona, jak je tak trochu ezo, tak kdesi koupila jakýsi… Pokračovat ve čtení Ezoterický likvidátor elektrosmogu (6/243)

Sedím v kanceláři a poslouchám tiché ševelení stolního počítače, který je navzdory svému názvu pohodlně umístěn na podlaze. Přemýšlím, zda se mi dnes chce během obědové pauzy jít do města a navštívit bankovní instituci, abych si vybral peníze tím nejarchaičtějším možným způsobem – na přepážce. Otřepu se už jen při pomyšlení na stání ve frontě, ale… Pokračovat ve čtení Česká bankovní instituce (5/243)

Když zrovna nejsem v práci, zajdu si občas zacvičit do místního, moderním termínem by se chtělo říct „fitness centra“, ale tohle zařízení má k fitness centru poměrně hodně daleko, jak svým aroma, tak i vybavením, proto ho raději budu nazývat obstarožním termínem posilovna. Občas si říkám, proč vlastně do takového prostředí vůbec chodím, když ho nepovažuji za… Pokračovat ve čtení Blízká setkání posilovacího druhu (4/243)

Ráno po příchodu do práce, ještě než se stačím smířit se svým osudem, se ke mně v kuchyňce přitočí mírně vtíravý kolega Igor, jehož byste podle srostlého obočí tipovali na Kromaňonce, což je pravděpodobně nepřesné označení a v reálu by šlo o mladopaleolitického Homo sapiens sapiens, inteligenci navzdory. Ve skutečnosti jeho srostlé obočí klame svým tvarem i… Pokračovat ve čtení Divné pondělí (3/243)

Poslouchám, jak vedoucí vývoje ve vedlejší kanceláři tepe jednoho z vývojářů za nějakou více či méně zásadní chybu. „Svět je teď úplně někde jinde, chápeš to?! Tohle nejsou devadesátky, abychom si mohli dovolit tyhle začátečnické přešlapy…“ a pokračuje ve výčtu neduhů v kódu. Jeho hněv se postupně přelévá na návrháře uživatelského rozhraní a další osoby v místnosti. Chvíli… Pokračovat ve čtení Krátký výlet do devadesátek (2/243)

„So to tu máž?“ sádlí se do úzké kuchyňky náš dočasný kolega Vendelín importovaný z východního Německa a lačně mě pozoruje, jak krájím dort – medovník. Váhám, zda ho chvíli nezkusit lakovat, že jde o veganský sójový dezert z drcených fíků, ale překonám své já a dím po pravdě, že jde o medovník podle zaručené… Pokračovat ve čtení Nedorozumění a výmluvy (1/243)